Pro premiéru opery Agrippina v Národním divadle Brno jsme vyrobili 6m vysokou nafukovací květinu. Vznikla jako plnohodnotná součást scénografie — objekt, který se během představení objeví přímo na scéně a v přesný okamžik vyroste a rozkvete před očima diváků.
Autorem scénického návrhu je scénograf Petr Vítek. Jeho nápad jsme společně s týmem Národního divadla Brno převedli do podoby lehké, skladné a technicky funkční nafukovací kulisy, která dokáže vytvořit výrazný vizuální efekt bez těžké konstrukce.
Agrippina je opera plná intrik, ambicí, humoru i překvapivých zvratů. Brněnská inscenace pracuje s výraznou vizualitou a proměnlivostí scény, do které nafukovací květina zapadla jako netradiční scénografický prvek.
Do určité chvíle je květina ukrytá pod podlahou v propadlišti. Divák o ní neví. V konkrétním momentu se začne nafukovat, postupně se zvedá a během přibližně dvou minut promění atmosféru celé scény.
Právě tento okamžik je na celém řešení nejsilnější. Nejde jen o to, že se na jevišti objeví velký objekt. Důležité je, že vzniká živě — v rámci děje, v rytmu představení a přímo před publikem.
Vyrobit šestimetrovou květinu byla jedna část zadání. Druhou, neméně důležitou výzvou bylo vyřešit, jak se bude takto velký objekt na scéně chovat.
Květ měl výrazný objem a jeho velikost i váha převažovaly stonek. Nebylo proto možné spoléhat na to, že by jej v průběhu představení zvedal pouze jeden herec. Kulisa musela působit lehce a přirozeně, ale zároveň potřebovala promyšlenou technickou podporu.
Ve spolupráci s dílnami Národního divadla vzniklo řešení v podobě kladkového systému, který se podařilo skrýt do kulis. Stejně tak byl mimo pohled diváků ukrytý člen technického týmu, který ve správný okamžik květině pomohl se dostat do požadované pozice.
Výsledkem je scénický efekt, který na jevišti působí jednoduše a překvapivě.
Nafukovací kulisy otevírají scénografii nové možnosti. Umožňují vytvořit velké objekty, které jsou zároveň nesrovnatelně lehčí a skladnější než klasické kulisy ze dřeva, kovu nebo jiných pevných materiálů.
To je důležité zejména v divadelním provozu, kde se scény často střídají, ukládají, přemisťují a znovu instalují. Šestimetrová květina působí na jevišti jako výrazná dominanta, po vyfouknutí ale ve skladech nezabírá téměř žádné místo.
U inscenace Agrippina byla rychlost práce se scénou zásadní. Scéna se během představení proměňuje a je potřeba reagovat přesně, rychle a bezpečně. Nafukovací řešení umožnilo vytvořit velký scénický moment bez složité manipulace s těžkou kulisou.
Jaká byla původní scénografická představa květiny v inscenaci Agrippina?
Původním záměrem bylo, aby květina zcela nečekaně vyrostla přímo z podlahy a objevila se před zraky diváků jako magický efekt.
V průběhu realizace však došlo k několika technologickým kompromisům. Květinu nebylo možné celou schovat do propadla a zároveň se ukázalo, že bez dodatečné podpory by sama nestála. Bylo proto nutné ji stabilizovat lankem vedeným z překladu nad chodbou.
Jakou roli květina v inscenaci Agrippina sehrála? Co měla na jevišti představovat nebo jaký moment měla ve scéně podpořit?
Květina v inscenaci fungovala jako jakýsi kouzelnický trik. Budoucí krutovládce Nerone, ještě jako chlapec, sleduje, jak z podlahy paláce vyrůstá jeho květina. Vytváří tak artificiální kontrapunkt ke kráse a přirozenosti Poppeiných zahrad.
Je to gesto vzdoru i dětské touhy po pozornosti – malý Nerone si na truc vypěstuje vlastní květinu. Ta však ve výsledku nepůsobí jako symbol nevinnosti či krásy, ale spíše jako metafora jeho bobtnajícího ega a rodící se potřeby ovládat své okolí.
Červený lesklý materiál navíc nese jemný erotický podtext. Odkazuje k Neronově probouzející se touze po Poppee a zároveň předjímá vášeň, chtíč a destruktivní síly, které budou jeho postavu později formovat.
Proč jste se rozhodli pro nafukovací řešení místo klasické pevné kulisy?
Pro nafukovací řešení jsem se rozhodl, protože jsem chtěl na jevišti vyvolat konkrétní pocit z dětství. Inspirovala mě vzpomínka na nafukovací hračky od designérky Libuše Niklové, se kterými jsem si jako dítě hrál.
Bavila mě představa zvětšené hračky, která se před očima diváků objeví, ožije a je možné s ní přímo interagovat. Důležitý pro mě byl také samotný proces nafukování a vyfukování. Pevná kulisa by takovou proměnlivost, pohyb a hravost neumožnila.
Jaký efekt podle vás květina vytváří u diváků ve chvíli, kdy během představení „rozkvete“?
Při technických zkouškách a generálkách působil efekt podle mě velmi působivě. Pozorovatel nejprve neví, co se z červené hmoty vlastně rodí, postupně rozpozná tvar květiny a nakonec si uvědomí její skutečné měřítko. Právě moment překvapení a postupného odhalování byl pro mě klíčový.
Co jste na tomto řešení ocenili z pohledu divadelního provozu — instalace, skladování, manipulace nebo rychlé proměny scény?
To je možná otázka spíše na divadelní provoz a jevištního mistra. Z mého pohledu je ale instalace i skladování poměrně jednoduché. Materiál je robustní a snese i méně šetrné zacházení, což je v divadelním provozu důležité.
-Petr Vítek, scénograf
